V sobotu ukončilo své studium pedagogiky na ZVaSu dalších 28 účastníků. Měli za sebou 108 hodin výuky, závěrečný test a práci, do které měli promítnout své nově nabyté poznatky i vlastní zkušenosti.

Jak se jim to podařilo, to se dozvěděli při závěrečné obhajobě svých prací.  Ta se stala opět nejen přehlídkou zajímavě zpracovaných témat, ale i pestrou mozaikou příběhů o mnohdy dlouhé cestě k vytoužené práci s dětmi, o hodinách, dnech a letech práce, která vyžaduje skutečné „moře“ lásky, obětavosti, trpělivosti a odříkání. Pomáhat dětem, s nimiž si rodiče mnohdy nevědí nebo nechtějí poradit, zdolávat s nimi překážky, o kterých zdravé děti nemají ani tušení, čekat dlouho i na sebemenší úspěch, přetrpět zdání bezmoci, snášet i fyzickou bolest – pro to všechno se rozhodli ti, kteří již jsou nebo se chtějí stát vychovateli.  A opět jsme zažili tu neopakovatelnou atmosféru setkání s lidmi, kteří milují svou práci a své svěřence, kteří vidí naplnění svého života v pomoci usnadnit život dětem, které neměly to štěstí narodit se zdravé.

Asi málokdo má to štěstí, že má kolem sebe pohromadě tolik lidí, z nichž láska, vstřícnost a ochota přímo vyzařuje. My jsme to štěstí měly. Asi z nás nevymizí pocit, že trochu té lásky, ale i optimismu a energie předali nám, že nás přesvědčili, že dokud budou existovat lidé jim podobní, budou další a další děti pomaličku nalézat své zvláštní, ale přitom plnohodnotné místo na tomto světě.

Děkujeme!