Poslední dubnová sobota byla dnem, kdy 35 účastníků studia pro asistenty pedagoga absolvovalo svůj závěrečný pohovor.  Během něho každý obhajoval svou práci, vysvětloval pohnutky, které ho vedly k výběru daného tématu, a rovněž měl říci, co mu dal rok práce ve studijním kurzu.

Před hodnotící komisí se odvíjely osudy lidí, kteří se někdy přímou, ale jindy velmi spletitou cestou dostali k práci s handicapovanými dětmi. U mnohých z nich byla základní motivace hodně osobní – mají totiž sami doma dítě, které vyžaduje speciální péči.  A pro mnohé to byl i impuls k tomu, aby své nově získané dovednosti a znalosti využili i pro práci s dětmi dalšími. Řada z nyní již absolventů studia přiznala, že vystřídala řadu oborů a že teprve práce s postiženými dětmi je dokázala naplnit a dát smysl jejich životu.

V pozdních odpoledních hodinách absolventi kurzu převzali z rukou ředitele Mgr. Miroslava Pikharta osvědčení o studiu a opustili budovu ZVaSu. Učebna najednou zela prázdnotou, ale přesto zde něco zůstalo, něco trvalého a v dnešním světě hodně vzácného. Jako by se ve vzduchu vznášela opravdová láska k dětem, k nimž byl osud nespravedlivý, obětavost, nadšení, cílevědomost, touha pomáhat a radovat se z radosti druhých.

Děkujeme vám, milí asistenti! Setkání s vámi bylo i pro nás přínosem. A někdy na viděnou!